Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

rover 


Oblíbená alba

Alba, která má rover v oblíbených

reklama

90 fotek, letos v únoru, 2 240 zobrazení, 112 komentářů | oslavy, rodina-přátelé, události, vesnice, zábava
ALB 1160
Dnes si už mnoho lidí neumí představit tu rachotu a spoustu práce kolem domácí zabíjačky, třeba připravované dobrovolníky místního Sokola na Masopust. Projdeme si tuto událost očima prasete a jeho zasvěceným komentářem.

POZOR !!!!!! Rozhovor se vede v přímé řeči - hlavní moderátor je vepřík PAŠÍK :-)

Dávejte na všechno dobrý pozor, už se to nebude opakovat
25 fotek, 28.2.2013, 200 zobrazení, 69 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie, rodina-přátelé, zábava
ALB 1159
Našel jsem záběry staré hospody z roku 2013, a na rozdíl od doporučení jedné vlivné rajčecí hlavy, že se sem nemají dávat stará alba, tak jsem těmto fotkám rád. Připomnělo mi to dobu, kdy se v hospodě psalo po zdech, kdy nebyl personál křečovitý z EET, kdy kámoš uprostřed rozhovoru nešel ven kouřit. Nekouřím, a kouřem nasmrádlé vlasy a hadry jsem nenáviděl. Stejně mi to nedalo, a čas od času jsem si to šel *postaru* užít. Bylo v tom něco, o co jsme nenávratně přišli. Nové neosobní, proskleněné, navoněné a předražené restaurace už tu romantiku nenahradí

Přepsal jsem jeden z nápisů na zdi, který je universální:
„Umlčování nepatří do kategorie chytrých, protože ulčováním přestává být (byť) chytrý chytrým
Hloupý nemá být umlčen, ale vyslyšen, protože mlčící hloupý se těžko pozná“
*Miroslav Horníček*
24 fotek, květen 2017 až leden 2018, 2 625 zobrazení, 23 komentářů
ALB 1158
trocha poezie nikoho nezabije - pokračování na úvodní album číslo 1153 :-)

Básně autora nemají název, nebo alespoň ne všechny. Dovolil jsem si je proto označit po svém zkratkou HEJ a číslem, jak jsem si je průběžně zapisoval. Jsou z různých jeho sbírek, a protože se vztahují k určité fotografii, je toto provázání nezbytné
Co se týká počtu v jednom albu zvolil jsem číslo 12 - TUCET
Poezie má být kořením, tak si ho budeme dávat po částech, aby se nám to nepřejedlo.
Hezký den :-)
50 fotek, leden 2012 až leden 2018, 133 zobrazení, 114 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1157
Třetí a poslední část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Muzea Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
50 fotek, prosinec 2017 až leden 2018, 168 zobrazení, 88 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1156
Druhá část zmizelých pražských motivů pro zájemce o historii. Takovou ji nikdo z nás nezná. Přiznám se, že by mi potěšila v případných komentářích odvolávka na link aktuální fotky z alba na rajčeti, která je focená ze stejného místa, ale jak to vypadá nyní. Najde se někdo takový?

fotografie v albu jsou z výstavy ze sbírek Muzea Hl.m.Prahy, které autor buď přímo odkázal, nebo tam stejně skončily

J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ si určitě toto výsadní právo zasložil za své služby při dokumentaci velkých změn v Praze, a prakticky na českém území c.ak.monarchie
50 fotek, prosinec 2017, 211 zobrazení, 119 komentářů | klasická-fotografie, města
ALB 1155
Sobota 2.prosince 2017 byla pro mne kritický den, jak bezpečně navštívit prodlouženou, a hlavně za pár dnů definitivně končící výstavu unikátního souboru fotografií zmizelé Prahy z ateliéru Jindřicha Eckerta. Výstava byla umístěna v Clam-Gallasově paláci, ze kterého již bylo pořízeno album na poslední chvíli
http://bele.rajce.idnes.cz/Clam-Gallasuv_palac_na_posledni_chvili
Při fotografování byla velká práce s překonáním světelných odrazů snímků za sklem, o to větší pak s jejich popisem. Přes jejich nedokonalost je ale zprostředkovaně nabízím k prohlédnutí milovníkům historie matičky Prahy. Kolikrát jsem musel nahlížet i do mapy, abych si i popis ujasnil, a musím přiznat, že jsem Prahu začal vidět jinýma očima. Kéž se to podaří i dalším zájemcům
*****
Zakladatel atelieru Jindřich Eckert (22.4.1833-28.2.1905) patřil k nejvýraznějším fotografům 19.století. Vystudoval pražskou polytechniku a v počátcích fotografie se prosadil jako amatér. Bydlel v té době na Újezdě čp.408. Po sňatku se rozhodl na profesionální dráhu. 16.9.1863 získal povolení provozovat fotografickou živnost a v domě svého tchána Müllera s velkou zahradou pod Petřínem čp.412 si otevřel atelier. Účastnil se také národního života a charitativních akcí. Za svou fotografickou činnost získal 44 medailí a dalších cen. Byl i držitelem několika čestných titulů. Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. Podílel se i na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů
Koncem 90.let zakoupil byt v Chotkově paláci čp.458, kde také s rodinou dožil. Zemřel na zápal plic ve věku 72 let. Pochován byl s velkými poctami na Olšanských hřbitovech. Pohřbu se zúčastnily všechny významné osoby včetně pražského primátora Karla Groše. Velkolepý kočár projížděl ulicemi mezi špalíry lidí, kteří se s ním přišli rozloučit. Byl velice oblíbený a laskavý

Na listinách ke svému podpisu používal tento text:J.ECKERT - c.k.dvorní a komorní fotograf Jeho c.a k. Výsosti nejjasnějšího korunního prince arcivévody Rudolfa, majitel záslužního zlatého kříže s korunou a zlatého záslužního kříže velké zlaté medaile pro umění a vědu „BENE MERENTI“ (latinsky Za zásluhy)PRAHA, Malá strana, Novodvorská ulice čís.2
42 fotek, 6.1.2018, 150 zobrazení, 163 komentářů | klasická-fotografie, příroda, vesnice
ALB 1154
Letos bylo sluníčko - nešlo ho nevyslyšet a vycházka nám hodně prospěla.
Trochu si oživit historii nezaškodí
Oskořínek (pozn.: dříve byly dvě osady - Ronov(mladší) + Oskořínek (starší), později se spojily v jednu obec) byl ještě v 16. století nepatrnou osadou. Jméno pochází od stromu oskeruše, které tu četně rostly. První zmínka o Oskoříně je z roku 1420, kdy jej společně s dalšími okolními vesnicemi zničila vojska Zikmunda. V místech pod kopcem, kde byla později postavena chalupa čp. 65 (a čp.63) stával panský dvůr a okolo bylo dalších jen 7 chalup. V průběhu 30-leté války bylo vše zničeno, chalupy se poté postavily znovu (zčásti pomohla vrchnost, z části sami obyvatelé), ale panský dvůr již ne. Znovu obydleny byly chalupy právě v roce 1660

Zámek Nový Ronov. Na místě, které bylo poprvé připomínáno někdy okolo roku 1638 v souvislosti s menším kamenným hrádkem, byl v 18. století vystavěn rozlehlý barokní zámek s terasou, kterou lemovaly barokní sochy. Pohled a vlastně dnes již jediný věrohodný obraz, který dokládá zámek, je umístěn na hlavním oltáři kostela sv. Václava v Hrubém Jeseníku.
Zámek byl později přestavěn na cukrovar, což je doloženo někdy okolo roku 1857, který však byl ve 30. letech 20. století kompletně zbořen. Zachován zůstal jenom rozlehlý hospodářský dvůr, který byl součástí celého komplexu. Hned za zámkem byl kdysi park a bažantnice s množstvím barokních soch.
45 fotek, prosinec 2017, 119 zobrazení, 140 komentářů | klasická-fotografie, příroda
ALB 1151
Couračky jsou z oblasti Nymburka a Bučického mlýna před závěrem roku 2017
26 fotek, 1.1.2018, 383 zobrazení, 36 komentářů | rodina-přátelé, umělecké, zábava
ALB 1153
Přál jsem si začít Nový rok nového roku 2018 poezií, a po nějakém čase se k ní vracet.
Líbí se mi jak píše Pavel Hejátko, známe se z akcí na Dobešce, jsme v kontaktu na fsb, a tak s jeho svolením mu zde udělám takovou malou propagandu a sobě radost. Budu rád, když tu radost budou sdílet i ostatní.
Jeho básně nemají název, nebo alespoň ne všechny. Dovolil jsem si je proto označit po svém zkratkou HEJ a číslem, jak jsem si je průběžně zapisoval. Jsou z různých jeho sbírek, a protože mají ještě odraz v určité fotografii, je toto provázání nezbytné
Co se týká počtu v jednom albu zvolil jsem číslo 12 - TUCET. Tucet má svoji historii i logiku. Nejen že je třeba 12 měsíců, ale jak se dá dělit 2,3,4,i 6-ti, tak se dá přečíst právě takový počet básniček, jaký kdo unese. Nebo dokonce i celé najednou. Poezie má být kořením, tak si ho budeme dávat po částech, aby se nám to nepřejedlo.
Hezký den :-)
21 fotek, 12.10.2017, 80 zobrazení, 42 komentářů | dokumenty, klasická-fotografie
... na posledním veřejném zasedání zastupitelstva městyse Jince (ve středu 20.září 2017) bylo, m.j., nakonec odhlasováno, že městys objekt bývalé dřevouhelné vysoké pece "Barbora" z r.1810 koupí do svého vlastnictví ...
75 fotek, 22.7.2017, 92 zobrazení, přidat komentář
52 fotek, loni na jaře, 91 zobrazení, 136 komentářů | architektura, cestování, koníčky, příroda, zábava
ALB 1094
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou se nikde ani nezastavit. Jako první zastávka padla na zámek Častolovice, kde ale nebylo vše dokonáno. Měli jsme v plánu ještě muzeum krajky ve Vamberku a čekání skoro hodinu na další prohlídku zámku, která trvá další hodinu … prostě jsme paní hraběnce Dianě slíbili, že si to u ní prohlédneme až při cestě zpět :-)
***
Původně byste tady žádný přepychový zámek nenašli. Ve 13. století tu totiž na dřevěných pilotech uprostřed vodní hladiny stála vodní tvrz díky pánům z Častolovic, která po roce 1495 pustla a obnovení se dočkala až za Jindřicha z Regeru, který si městečko Častolovice koupil roku 1559. Z původní vodní tvrze se až do 17. století částečně dochovaly vodní plochy pro rybářské chovy.

Časem docházelo k dalším prodejům sídla, a roku 1694 se stává majitelem nejvyšší purkrabí království českého Adolf Vratislav ze Šternberka a zámek Častolovice se stal sídlem rodu Šternberků na dlouhá léta. Během té doby došlo k několika přestavbám a úpravám – například vodní nádrž byla umístěna do věže nad vchodem, o jedno patro bylo zvýšeno východní křídlo, do mlýna byla zabudována elektrická turbína. Voda ve věži sloužila na provoz zámku včetně kašny, zdi pod ní jsou 2 metry široké.

Leopold Sternberg se s manželkou Cecílií rozenou Reventlow - Criminil a dcerou Dianou museli zámek opustit za německé okupace, kdy byla Němci ustanovena nucená správa. Vrátili se po válce, ale roku 1948 byl zámek Častolovice zkonfiskován státem. Rodina musela opět opustit rodinné sídlo a odešla do USA. Hraběnka Franziska Diana Sternbergová Phipps (narozena roku 1936 ve Vídni) se vrátila po roce 1989 do Čech a v restituci jí byl zámek Častolovice vrácen.

Pokračování bude až při cestě zpět v posledním albu z *rajčení*
60 fotek, 24.5.2017, 156 zobrazení, 106 komentářů | cestování, dokumenty, koníčky
ALB 1095
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou se nikde ani nezastavit. Jako druhá a poslední zastávka na příjezdu do cíle bylo Muzeum krajky Vamberk. Koho by nezajímalo, jak se krajka dostala z Belgie do Vamberka a z Vamberka zpátky do Bruselu. Vamberku se říká město krajky a krajkářství sem patřilo odjakživa.

TAK OD ZAČÁTKU.
Po třicetileté válce získal zdejší panství Nizozemec Kašpar Gramb, který s sebou přivezl i svoji belgickou manželku Magdalenu. Zdejší ženy se už delší dobu pokoušely o výrobu primitivních krajek, ale teprve Magdalena Grambová jim ale ukázala, jak paličkovat, aby se vyrovnaly největším krajkářským velmocem. Ostatně belgické Flandry, kde Magdalena vyrůstala, byly jednou z nich. Z rodného kraje přinesla šlechtična českým krajkářkám nové vzory a naučila je technologii paličkování na podušce. Herdule, podvinek, bambulkové paličky. Tyto pomůcky byste v 19. a 20. století našli snad v každé chalupě nebo domácnosti na Vamberecku. Krajkářství se většinou rozvinulo v místech, kam přicházeli horníci. Jejich ženy si výrobou krajek často přivydělávaly.

Klapot paliček se ozýval v domácnostech na Vamberecku od rána do večera. Svůj „díl krajky“ musely upaličkovat třeba i děti, než šly ráno do školy. Po horách pak chodíval faktor, který s velkou dřevěnou krosnou plnou krajkových pásků díla krajkářek vykupoval a prodával pak nejčastěji na Moravě a ve Slezsku, kde se jí zdobily kroje. Vamberecká krajka po celou dobu své existence spolupracuje s renomovanými umělci. Výsledkem této spolupráce byl grandiózní úspěch na světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958, kde získala zlatou a stříbrnou medaili. Bylo to první poválečné ocenění vamberecké krajky ve světě. Belgická krajka se tak pomyslně vrátila do svého rodiště.
52 fotek, 26.5.2017, 4 760 zobrazení, 143 komentářů | cestování, příroda, zábava
ALB 1096
V roce 2017 má 10. fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Je hloupé jet na tak krásný výlet a cestou vynechat cestu na Praděd, potažmo na Švýcárnu
Cestu jsem si užívali, dobré jídlo spolu měli, a aj Sněhurky a trpaslíky jsme tu potkali :-)
JInak na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.
30 fotek, 25.5.2017, 87 zobrazení, 91 komentářů | cestování, dokumenty, města
ALB 1097
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY. Ten den bylo v předpovědi zhoršené počasí, tak už doma jsme si dali za cíl Velké Losiny, a kde jinde začít než v cca 400 let starých ručních papírnách, v nejstarší papírenské manufaktuře na území střední Evropy, která navíc stále papír produkuje. V místech, kde dříve stával mlýn na obilí, tak Jan mladší ze Žerotína nechal vybudovat podnik xsahající až do dnešních dnů. Stalo se tak někdy mezi roky 1591 a 1596.
Rok 1596 prokazatelně dokládá její nejstarší známá průsvitka.
47 fotek, 25.5.2017, 124 zobrazení, 196 komentářů | architektura, cestování, města, příroda
ALB 1098 - 10. rajčení – Velké Losiny další příběhy
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY.
Rod Žerotínů je s velkými Losinami neodmyslitelně spjatý. Už v předchozím albu bylo jedno dílo k vidění – ruční papírna – o kterou se Jan mladší ze Žerotína zasloužil. Také nechal vybudovat velkolosinské lázně, které krásně provoněly celé okolí.

Za zmínku určitě stojí i zámek – původní stavba zde byla vodní tvrz, která patrně vznikla již někdy ve 14. století. Roku 1496 získali tvrz Žerotínové, která začala být roku 1531 přestavována na renesanční zámek. Na prohlídce jsme byli ve dvou, průvodkyně se nám velice věnovala. V interierech zámku není povoleno fotografování, na to nic, co tam vystavují, to je nesmyslné opatření.

Místo proslulo nechvalně známými čarodějnickými procesy, které se zde odehrávaly v letech 1678-1696 a padlo jim za oběť 56 osob (mezi nimi byl například i katolický duchovní Kryštof Lautner). Smutnou kaňkou na tom je skutečnost, že procesy rozpoutala žena Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, která zde byla jako regenta za nezletilé panovníky. Tyto procesy se staly předlohou pro knihu od spisovatele Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Podle tohoto díla byl natočen roku 1969 i stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry.

Nyní se dostávám k tomu, co mne sem vlastně táhlo.

Při procesech církev v Losinách bohatla, a rozhodla se místo dřevěného kostela postavit kamenný. Původní dřevěný velkolosinský kostel byl rozdělen a byl použit při stavbě kostelů v obcích Maršíkov ( sv. Michaela ), a Žárová (sv.Martin). Roky se chystám, že tuto skutečnost chci vidět na vlastní oči, a nyní jsem to uskutečnil :-)
40 fotek, 27.5.2017, 142 zobrazení, 136 komentářů | cestování, dokumenty, lidé, práce, příroda
ALB 1099
V roce 2017 má 10.fotosraz rajčat vytypovanou lokalitu JESENÍKY, tak návštěva lázní Jeseník ja tak trochu povinnost.

Za zrodem nejznámějších slezských lázní stál obyčejný sedlák VINCENZ PRIESSNITZ. Kolem roku 1820 začal experimentovat s účinky obyčejné vody a věnoval se léčení. Zpočátku si moc nevěřil a své metody zkoušel na zvířatech. Po čase se stal věhlasným lékařem, který vodou léčil vše. Od zlomenin a vykloubených ramen až po bolesti hlavy a břicha.

Ve svém nově postaveném domě založil roku 1822 lázně, první vodoléčebný ústav na světě. Náročná rehabilitace spočívala ve studených zábalech, koupelích v dřevěných neckách s horkou a studenou vodou, do kterých byli pacienti střídavě ponořováni, ve střídmé životosprávě a tvrdé fyzické práci,v cvičení a pití čisté pramenité vody. K práci sloužilo řezání a štípaní dřeva a v zimě odklízení sněhu.

Za zmínku stojí i Johan Ripper (1830 – 1912), který byl Priessnitzův zeť a velký propagátor vodoléčby. Důstojník rakouské armády přijel do Jeseníků na léčení a nakonec si vzal Priessnitzovu dceru Marii Annu. V lázních inicioval výstavbu promenády,hudebního pavilonu, výstavbu Polského a Českého pomníku. Za jeho působením vznikl poštovní a telegrafní úřad, přispíval významně k rozvoji turismu