Název

Pošta na Havlíčkobrodsku a známky

Popis

ALB725 Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod připravilo ve spolupráci s Poštovním muzeem a Státním okresním archivem Havlíčkův Brod výstavu přibližující jednak poštovní službu minulosti a současnosti, jednak známkovou tvorbu. Na výstavě lze spatřit exponáty a fotografie, které s regionem přímo i nepřímo souvisí a ukazují poštovnictví v celé jeho staleté kráse. Výstava potrvá od 16. ledna do 23. března.

V první řadě návštěvník uvidí vznik a vývoj poštovnictví s důrazem na okres Havlíčkův Brod. Díky vřelé spolupráci s Poštovním muzeem a Státním okresním archivem Havlíčkův Brod návštěvník uvidí staré poštovní schránky, poštovní štíty nebo uniformy, které v minulosti nosili poštovní zaměstnanci. Zvláštní pozornost zde zasluhuje nejstarší známá poštovní schránka v českých zemích pocházející z dědičné poštovní stanice v Jihlavě, která byla vyrobena ze starší dřevěné truhly ve 20.-30. letech 19. století. K výstavě ji zapůjčilo Poštovní muzeum.

Druhá část výstavy pak ukáže téma, které je s poštovnictvím nerozlučně spojené – známky. Jde o disciplínu natolik zajímavou a detailní, že vytváří bez nadsázky svůj vlastní svět. Naleznete zde popis tvorby známek, ukázku nejvzácnějších kousků, známku jako samostatné umělecké dílo a také známky se vztahem k regionu. Známky jsou ze sbírek Ing. Františka Morávka z Pohledi, který je autorem celé výstavy a sběratele Karla Palána.

František Morávek se zaměřuje na tzv. geografilatelii. Jde o moderní směr sbírání dle známkových území, tj. oblastí, které vydávaly vlastní známky v průběhu své existence. Tento obor logicky vede jedince ke znalosti nejen samotných známek, ale též geografie a historie jako přirozených součástí zájmu. Proto zde uvidíte úžasné zastoupení zemí současných (Indie, Írán, Vietnam,…) i jejich předchůdců (Rajastán, Persie, Jižní Vietnam,…).

Součástí výstavy je také pamětní list a příležitostné razítko, které byly k dispozici v omezeném množství během vernisáže. Během celé výstavy bude pro nejmenší k dispozici dětská poštovní přepážka, doprovodný program přednášek o filatelii a divadlo s Pošťáckou pohádkou od Karla Čapka.

Potřeba předávání zpráv a informací sahá daleko do historie. Prvé zprávy se šířily jen ústním podáním. Teprve později jen ty důležitější zprávy byly zaznamenány písmem.
Proto předchůdcem pošty byli kurýři a poslové. Ti zpočátku sloužili pouze panovníkům. Stálé profese těchto poslů existovaly již ve všech větších říších starověku.
Slovo „pošta“ pochází od označení stanice na výměnu koní „mutatio posita“. Lze konstatovat, že státní pošta římská byla důstojnou předchůdkyní nynější světové poštovní dopravy. Rozpadem římské říše zašlo všechno zřízení římské pošty a návrat do podobné kvality trval několik století.
Ve středověku tak byli opět využíváni spíše individuální poslové. Své posly měly panovníci i významnější instituce. Karel Veliký zavádí 3 poštovní trasy, směrem do Německa, Itálie a Španělska.
Spojení Čech s ostatním územím Evropy bylo vzhledem ke geografickým podmínkám velmi obtížné, protože pohraniční hory a husté lesy tvořily přirozenou hradbu, kterou bylo možné přejít jen horskými přechody či průsmyky. Tudy procházely strategicky důležité zemské stezky, které byly páteří dopravy a komunikace.
Koncem vrcholného středověku již i zde se mohli poutníci na cestách opřít o orientační pomůcky a itinerářové mapy. Počátkem 14. století byla jednou z hlavních stezek na našem území stezka Praha-Vídeň.
Až počátkem 16. století se zlepšujícím se stavem evropských cest nastává další rozvoj poštovnictví. V českých zemích poštu v podstatě založil Ferdinand I. Habsburský roku 1526 založením poštovní tratě mezi Vídní a Prahou z níž se vyvinulo pravidelné poštovní spojení. Organizováním poštovnictví byla pověřena rodina Taxisů, která již takto podnikala v dalších evropských zemích a vybudovala sítě poštovních stanic.
Již v roce 1505 uzavřel Franz von Taxis smlouvu se španělským králem Filipem I., v níž se zavázal za roční poplatek 10 000 livrů udržovat poštovní spojení ve všech državách pod vládou habsburské dynastie a stal se nejvyšším dvorským poštmistrem.
Pošta v Českých zemích byla zavedena v roce 1526, kdy Ferdinand I. chtěl být rychle informován o dění v zemi a nechal zřídit mimořádné spěšné poštovní spojení. Pro komunikaci nově vytvořených orgánů státní správy ve Vídni a Praze nařídil toho roku zavést pravidelné řádné poštovní spojení. V Praze byl založen úřad poštmistra a na zemské silnici mezi Vídní a Prahou vznikly první poštovní stanice určené pro výměnu koní poštovních jízdních poslů ve vzdálenostech zhruba po 2-3 hodinách jízdy kurýrů. První poštovní trať vedla z Prahy do Vídně přes Tábor, Soběslav a Slavonice.
V Čechách vybudovali Taxisové poštovnictví v letech 1527-1559. V roce 1615 přestávají Taxisové řídit poštovnictví v rakouské monarchii, ale jako říšští poštmistři v dalších částech Evropy ovlivňují jeho podobu i v následujícím období. Thun-Taxiská pošta vydala i své vlastní známky (1852-1866). Rokem 1867 končí definitivně dějiny Taxiské pošty v Evropě.
Správci poštovních stanic podléhali jen nejvyššímu dvorskému poštmistrovi, což nelibě nesly jak vrchnosti, tak města (Poštovní mandát císaře Leopolda I. – 1695).
Do poloviny 16. století se mohla přepravovat jen pošta služební, nikoliv soukromých osob. Teprve císař Maxmilián II. (1564-76) povolil přepravovat rovněž soukromou korespondenci. Avšak až do poloviny 17. století nebyla sociální a ekonomická situace správců stanic nijak příznivá. Většina z nich byla závislá na vlastní vedlejší činnosti – hospodaření, krčmy či ubytovací zařízení. Případně drželi kromě erárních koní ještě vlastní koně a rozšiřovali tak soukromé poštovní služby na svůj účet.
Pošta do této doby sloužila především panovníkům. Vlastníky pošt a provozovateli poštovních služeb byli až do roku 1722 poštovní podnikatelé ze šlechtických rodů.
Síť poštovních stanic u nás byla až do 17. století velmi nestabilní. Stanice byly zřizovány spíše jako mimořádné a krátkodobé poštovní spoje. Většinou to odviselo od pobytu panovníka mimo Prahu. Z historie je známa zejména trasa České Budějovice – Linec z roku 1530. V provozu byla necelé 4 měsíce.
Nejvýznamnější změny zaznamenala poštovní síť v dobách válečných. Za třicetileté války (1618-1648) byly zřizovány u všech bojujících stran polní pošty pro přenos informací z bojišť. V roce 1620 byl zřízen spoj z hlavního ležení českého vojska v Dolních Rakousích do Znojma, Jihlavy a Prahy. Po porážce českých stavů přestala tato stavovská pošta existovat. V roce 1640 byl zřízen hlavní polní tábor v Kutné Hoře, a proto bylo zřízeno pravidelné poštovní spojení s Vídní. Polní pošta byla často doručována po více kurýrech, aby se zvýšila pravděpodobnost doručení. Mnozí totiž k cíli nedojeli, protože byli zabiti či zajati.
Do té doby fungující soukromá poselská zřízení, zejména měst a cechů, byla nyní velkým konkurentem poště. Jejich výsady se pokusil omezit Ferdinand III. (1637-57), který nařídil patentem zrušit institut řeznických poslů a všech ostatních poslů císaři nepodrobených. Omezení se však míjela účinkem, protože sama pošta často rušila již zavedené spoje. Vlastně do konce 18. století pravidelně zajišťovala jen trať na Vídeň z Prahy, Brna a Olomouce.
Vývoj poštovních služeb v 16. století završilo zavedení poštovní obecní dopravy, které poště povolil koncem století císař Rudolf II.
Později si dokonce poštovní koně i vozky pronajímali i cestující s vlastním kočárem, protože tito znali úskalí cesty. Byl to např. v r. 1711 i ruský car Petr Veliký při cestě do Karlových Varů.
V roce 1627 získala poštovní monopol dědičně šlechtická rodina Paarů. Základem jejich poštovní sítě byly venkovské poštovní stanice řízené poštmistry, kteří často vlastnili i zájezdní hostince. Funkce byla dědičná, ale podmínkou bylo, aby dům s poštovní stanicí a stájemi vlastnili a aby měli dobrou pověst. Poštovní stanice ležely od sebe zhruba 15 km. Pošta přepravovala nejen poštovní zásilky, ale i osoby prostřednictvím poštovních dostavníků.
Sjízdnost poštovních tras přes Německý Brod (Vídeň-Znojmo-Polná- Německý Brod-Čáslav-Kutná Hora-Kolín-Praha) dokazuje jak cesta francouzského maršála F. Bassompierra v roce 1604, který jí dal přednost před tratí poslů přes Tábor, tak mapa pražského celního komisaře Sticha z roku 1676. V roce 1751 se pravidelná pošta na této trase prodlužuje až do Benátek.Do státních rukou se pošta dostává roku 1722 i když Paarové nadále zůstávají v poštovnictví, ale již jen jako státem placení úředníci. Od roku 1743 císařovna Marie Terezie zestátňuje poštu v celé monarchii a zavádí jednotnou organizaci. V roce 1748 vydává poštovní řád.Pro zrychlení poštovní dopravy se od května 1823 zavádějí tzv. „poštovní rychlíky“ z Vídně do Brna, Prahy a Bratislavy. Poštovní rychlíky byly dobře pérované vozy pro 8, 10 i více osob tažené páry koní. Přeprava byla drahá (Praha-Vídeň 8 zlatých).
Měly však přednost před ostatní dopravou a postupně byly propojeny na poštovní spoje celé Evropy.
V roce 1843 mají Čechy spolu s italskými provinciemi nejhustší silniční síť. Jen na údržbu, mimo příspěvků vrchností a měst, potřebovaly 600 tisíc zlatých ročně.
S budováním prvních železničních tratí ve 30. letech 19. století začalo být zřejmé, že nový způsob dopravy bude pro poštu velmi výhodný. Stavěly se nádražní poštovní úřady. Na našem území byly první zásilky přepraveny po železnici krátce po otevření tratě z Olomouce do Prahy v roce 1845.
Bouřlivý rozvoj železnice přinesl poště možnost spolehlivého a rychlého spojení, služby se staly kvalitnějšími a síť poštovních úřadů dále houstla. Kolem roku 1890 má síť jen na území Čech kolem 1000 poštovních úřadů – to je pro srovnání pětkrát více než na počátku století.
V 50. a 60. letech našeho století došlo k zavedení automobilových pošt, které byly obdobou pošt vlakových a doplňovaly systém v hlavní síti. Mohly pružněji reagovat na mimořádnosti v dopravě a „zajíždět až na poštovní dvůr“.
Mezinárodní přepravu poštovních zásilek zrychlila doprava letecká.

Kategorie a štítky

Nastavení